Mezinárodní hudební festival F. L. Věka / 2015

Zajímavosti

Socha F. L. Věka

Umělecké ztvárnění sochy F. L. Věka na dobrušským náměstí bylo svěřeno dobrušskému rodákovi, mladému akademickému sochaři Josefu Adámkovi. Jeho kumštýřský rod měl v Dobrušce hluboké kořeny. Již Josefův dědeček Alois byl místním řezbářem a tatínek Jindřich dosáhl v tomto oboru vysokého mistrovství. Zejména betlémy Jindřicha Adámka patří v tomto žánru k tomu nejlepšímu, co můžeme vidět. Detailní propracovanost figur ve spojení s promyšleně vyváženou kompozicí řadí Jindřicha Adámka i dnes k vrcholným osobnostem české betlemářské tvorby.

Josef žil uprostřed umění již od dětství, talent zdědil po předcích, a tak bylo jenom logické, že z něho také vyrostl umělec, v jeho případě sochař. K realizaci F. L. Věka přistoupil velmi zodpovědně. Vytvořil nejprve několik studií a model, až byl vybrán ten pravý, ten, jehož kamenná varianta stane na dobrušském náměstí. Protože šlo o románového hrdinu, nebyl vázán žádnou skutečnou historicky existující předlohou. Postava měla představovat stojícího mladého muže, v jehož ruce spatříme nezbytný atribut Hekův i Věkův – knihu. Zajímavá je hlava sochy, která má tak jemné rysy, jako by ani nešlo o muže. Není divu, jako model k hlavě Věkově posloužila hlava populární písňové textařky Hany Čihákové.

Když byla postava (či jak sochaři říkají – panák) v hrubých rysech hotova v ateliéru, nákladní auto ji převezlo na dobrušské náměstí, kde byla osazena na místo a dodělána. Mistr Adámek k tomu měl pomocníky, ale poslední úpravy byly vždy dílem jeho rukou. Ostatně, všechny dokončovací práce jsou zachyceny na filmových pásech tehdejších dobrušských amatérských filmařů.

Těsně před osazením podstavce sochy se objevila nenadálá překážka. Pod místem, kde měla stát, se zjistily pozůstatky starých pivovarských sklepů, takže by soše hrozilo propadnutí do země. Bylo nutno jednat rychle. Nejjednodušším řešením bylo podzemní dutinu zasypat a vytvořit tak pevné podloží pro kamenné dílo. Rozhodnuto – uděláno. Všechno spravilo několik nákladních aut stavebního odpadu, takže všechny další na případnou soustavu podzemních prostor pod náměstím se staly od této doby bezpředmětnými.

A pak konečně nastal ten slavný den, 30. září 1962, kdy bylo Adámkovo dílo slavnostně odhaleno. Jak je v takových případech obvyklé, řečnilo se, hrála muzika, pod dirigentskou taktovkou MUDr. Hirsche-Choltického zazpívaly Vlasty (tehdy ještě s Dobrošem) a vůbec bylo náramně veselo a hezky. Je o tom i film a mnoho fotografií. Dobrušské náměstí bylo obohaceno o nové sochařské dílo. A protože nešlo o konjunkturální politickou záležitost, věřme, že F. L. Věk bude tento prostor zdobit natrvalo. Od těch časů sleduje socha F. L. Věka pozorně dobrušské dějiny, které se odehrávají hlavně před ní, na hlavním náměstí. Přešel okolo ní bezpočet prvomájových průvodů, ale třeba i nelíčeně rozjásaný průvod studentů dobrušských škol na Majálesu 15. května 1966.

Slavná doba pro sochu nastala v listopadu a prosinci roku 1989. Tehdy se u ní ve dnech 24. a 25. listopadu zapalovaly svíčky na znamení protestu proti policajty zmlácené studentské demonstraci v Praze, 27. listopadu se zde konala třítisícová demonstrace na podporu požadavků Občanského fóra a po ní ještě další dvě 28. listopadu a 23. prosince. 25. prosince se pod vedením královéhradeckého biskupa Otčenáška konala u sochy F. L. Věka modlitba za československé vlastence.

Významné hudební osobnosti regionu

Dobruška

Augustin Šenkýř (1736 – 1796) byl hudební skladatel, varhaník, gambista a houslista, který se narodil v Dobrušce. Působil mimo jiné jako ředitel kůru v Emauzském klášteře v Praze.

František Vladislav Hek (1769 – 1847) byl dobrušský kupec, vlastenec, národní buditel a spisovatel. Kromě toho, že se jeho životopis stal předlohou slavného a zfilmovaného románu F. L. Věk Aloise Jiráska, byl také skladatelem. Dochovaly se jeho Pastorely nebo Missa Pastoralis.

Josef Jiří Novotný (1851 – 1907) se v Dobrušce stal sbormistrem pěveckých jednot Dobroš a Vlasta. Založil a dirigoval Filharmonické sdružení pro Dobrušku a okolí. Jako učitel vychoval řadu hudebníků a zasloužil se tak o kontinuitu regionální hudební tradice. Na sklonku života těžce onemocněl a téměř oslepl, přesto však dále aktivně řídil hudební život ve městě.

Radim Drejsl (1923 – 1953) byl vynikající hudební skladatel, dirigent a klavírista. Roku 1949 se ještě jako posluchač AMU stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru. V nedožitých 30 letech umírá za velmi podivných a dodnes nevyjasněných okolností.

Opočno

Josef Vorel (1801 – 1874) se narodil v Opočně. Po absolvování gymnázia v Rychnově nad Kněžnou studoval filosofii a teologii v Praze. Byl knězem i skladatelem, ve své době spolupracoval s Karlem Jaromírem Erbenem, Josefem Jungmannem či Vojtěchem Nejedlým.

František Zdeněk Skuherský (1830 – 1892), hudební skladatel, pedagog a teoretik, syn Františka Aloise Skuherského, zakladatele opočenské nemocnice a lékaře knížete Colloredo-Mansfelda. Od roku 1866 byl ředitelem pražské varhanické školy.

Nové Město nad Metují

Jan Nepomuk Kafka (1819 – 1886)

Kostel sv. Ducha
Renesanční kostelík, jehož současná podoba byla daná rekonstrukcí v druhé polovině 16. století.

více         »» ««         méně

Kostel sv. Ducha

Kostel sv. Václava
Barokní přestavba architekta Mikuláše Rossiho z počátku 18. století.

více         »» ««         méně

Kostel sv. Václava

Synagoga čp. 646
Novogotická stavba z r. 1867, postavená na místě dřívější synagogy, zničené požárem.

více         »» ««         méně

Synagoga čp. 646

Společenské centrum – Kino 70
Moderní stavba z roku 1969. V roce 2010 prošla náročnou přestavbou.

více         »» ««         méně

Společenské centrum – Kino 70

POHODA venkova
Místní akční skupina

více         »» ««         méně

POHODA venkova

Děkanský kostel je jedním ze svědků nejstarší minulosti Dobrušky. Jeho paměť sahá až do dob, kdy naše město vznikalo. Pravděpodobně již tehdy byl spolu s prvními domy postaven kostel, zasvěcený zřejmě již od počátku Panně Marii a svatému Václavu.

Jak vypadal původní kostel, dnes nevíme. Je možné, že ten úplně první byl pouze dřevěný. Ale ještě ve středověku jej nahradila stavba kamenná. Důkazem vysokých stavebních kvalit dobrušského děkanského kostela je nedávno nalezený kamenný svorník, zdobený soukenickým znakem. Stáří dobrušského děkanského kostela by mohla naznačovat i jeho umístění vně vlastní městské ohradní zdi, které bylo charakteristické pro kostely románského období. Kostel měl totiž být přístupný v kteroukoli dobu všem věřícím. Jestliže by město bylo například obléháno, vztahoval se na kostel tzv. Boží mír, což znamenalo, že měl být nedotknutelný.

V letech 1709 až 1724 je děkanský chrám svatého Václava přestavěn do barokní podoby. Autorem tohoto architektonického díla je stavitel z Mladé Boleslavi, jehož jméno prozrazuje italský původ – Mikuláš Rossi.

Monumentální stavba, navozující svým interiérem pocit Boží velikosti a slávy, vyrostla pravděpodobně na základech předchozí kostelní gotické budovy. Stará kostelní krypta dosud ukrývá pozůstatky nejstarších donátorů – pánů z Dobrušky a prvních Trčků z Lípy. Druhá pohřební krypta sloužila jako místo poslední místo odpočinku duchovních. Dnešní podoba průčelí byla zřejmě v 18. století bohatší o řadu ozdobných barokních stavebních prvků. Na místě dřevěné zvonice vyrostla nová kamenná, datovaná k roku 1693. Původní podkladové kameny jsou zabudovány v jejích nárožích. Zvony, které v ní vyzváněly, padly za oběť oběma světovým válkám. Ze starých zvonů se zachoval zvon „Maria“ z r. 1588, visící dnes ve zvonici kostela sv. Ducha. Do požáru v roce 1806 byla zvonice kostela sv. Václava kryta cibulovitou pozlacenou bání. Protože stejně vyhlížela i radnice, obě věže ve slunci musely do daleka krásně zářit.

Interiér kostela je tvořen několika klenebnými poli. V kostele jsou instalovány barokní varhany z r. 1727 od stavitele Jana Gottfrieda Helbich(g)a, předního představitele kralické varhanářské školy. Počátkem 19. století je upravil varhanář Jiří Španěl. Varhany prošly na konci 20. století restaurováním, které provedl Ivan Červenka z Jakubovic. Kolem kostela byl až do r. 1786 hřbitov, zrušený za Josefa II.

Pohromou pro dobrušský kostel sv. Václava byl již zmíněný velký požár města dne 9. května 1806, který vedle celého historického jádra zničil i tuto stavbu. Obnova trvala pro nedostatek finančních prostředků poměrně dlouhou dobu. Navíc nebyla stavbě vrácena její barokní krása v dřívější plné míře. V rekonstruované stavbě našly své hojné uplatnění stavební prvky tehdy módního klasicistního slo­hu.

Velké zásluhy na obnově kostela měl tehdejší děkan Josef Obst, v té době ještě přítel dobrušského kupce a vlasteneckého spisovatele Františka Vladislava Heka. Později se však jejich vztah přeměnil na otevřené nepřátelství.

Katoličtí kněží byli jednou ze skupin, která se velmi výrazně podílela na procesu vzniku novodobého českého národa. Také v Dobrušce působili mnozí vlastenečtí duchovní. V letech 1806 až 1809 byl dobrušským kaplanem Josef Liboslav Ziegler. Význačnou osobností druhé poloviny 19. století se stal Josef Mnohoslav Roštlapil. Je autorem prvních dějin města, silně prodchnutých láskou k vlasti a milovanému kraji. V Roštlapilově práci pokračoval jeho následovník, děkan Antonín Flesar. Na vlasteneckou linii navazoval i další z dobrušských děkanů, Msgre (monsiňor) Josef Domašínský.

Svědky nelehkého života našeho národa za dob pronásledování církve v nacistické a komunistické totalitě byli děkani a administrátoři František Holan, Miroslav Paclík, Stanislav Fogl a Jaroslav Smrček.

Děkanský chrám svatého Václava není jen tichým svědkem minulosti. Tak jako v celých svých dějinách je i dnes především místem setkávání lidí s živým Bohem.

Od roku 1969, s nucenou přestávkou v období tzv. normalizace, se zde uskutečňují i časté ekumenické bohoslužby, na nichž se podílí i pět dalších křesťanských církví, které v Dobrušce působí. Pod jeho klenbou se konají i četné kulturní akce, především koncerty vážné hudby. Každoročně se zde konají koncerty Orlicko-kladského varhanního festivalu. Kostel svatého Václava je tak nejen architektonickou dominantou města, ale také významným střediskem duchovního života Dobrušky i širokého okolí.

««      Skrýt