Michiyo Keiko

Rozhovor se sopranistkou Michiyo Keiko

Japonská sopranistka Michiyo Keiko je odchovankyně Chugoku junior College a Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze. Roku 1994 se stala laureátkou karlovarské Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka, kde navíc obdržela cenu za nejlepší interpretaci českého cyklu a české árie. V roce 1996 byla poctěna cenou Masarykovy akademie umění. Již během studia spolupracovala s libereckým Divadlem F. X. Šaldy, od roku 1996 působí v opeře Mozart a hostovala v opeře Národního divadla v Praze. Své pěvecké umění již předvedla také na Slovensku, v Německu, Holandsku, Rakousku, Francii, USA a Japonsku. Spolupracovala s orchestry, například SOČR, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie z Kolína nad Rýnem, Orchestre National de Lyon aj. V operní oblasti se s úspěchem věnuje jak rolím italského kmenového repertoáru, tak stěžejním úlohám z českých oper, například Mařence ze Smetanovy Prodané nevěsty nebo Lišákovi z Janáčkových Příhod Lišky Bystroušky, koncertní a zejména písňové interpretaci, v níž od studentských let spolupracuje s klavíristou Jaroslavem Šarounem. Svědčí o tom i celá řada zvukových snímků, které nahrála pro Český rozhlas a Českou televizi, nebo její CD
s českou písňovou tvorbou.

Pocházíte z Japonska, ale žijete v Praze. Cítíte se zde jako doma?
Ano… Jsem pořád Japonka, tak vidíte i na vnějšku, ale bydlím tu už 18 let. Když se vrátím z Japonska, cítím, že jsem se vrátila domů.

Vracíte se do Japonska na koncerty nebo za rodinou? Jak jste prožívala tamější zemětřesení?
Ano, v Japonsku mám koncerty také. V Čechách nejsou tak silná zemětřesení a je mírnější počasí. Tsunami také nehrozí…
V Japonsku jsem nezažila silné zeměstřesení jen trochu cinkající skleničky a podobně, tak nevím.

V Dobrušce Vás doprovodí varhaník Jaroslav Tůma. Jaké je zákulisí přípravy na tento koncert?
Spolupráce s panem Tůmou je poprvé. Je zkušený varhaník a velice aktivní. Určitě mi přinese nové zážitky během koncertu. Moc se na to těším. Zákulisí… no, veselé to je!!!

Je to rozdíl proti spolupráci s orchestrem nebo klavírem?
Je i není… Nevím jak to mám říct… Lidský hlas má spoustu možností vyjádření citu a má spoustu barev.  Zvukově je orchestr barevnější a v jednom momentě to můžu cítit okolo sebe a je to přijemné – mohu prožívat různé pocity z různých barev. Při sólovém zpívání s klavírem mám velké možnosti dát dopředu svou mysl své city, jako bych hrála divadlo pro jednoho herce. Varhany je asi něco mezi. Ale ať je to s orchestrem, klavírem nebo varhanama, nejdůležitější pro mě je, s kým zpívám.

Při koncertě na kůru u varhan nemáte kontakt s publikem z očí do očí, pouze Vás bude přenášet kamera dolů na plátno.
Nevadí Vám to?
Nevadí. Já ráda zpívám na kůru, můžu si užívat celý prostou v kostele. Ale vždy jsem si myslela, že k publiku možná nedojde mé niterné prožívání. Jsem zvědavá jak to dopadne ten koncert, protože bude to pro mě poprvé s tou kamerou a promítáním.

Ve Vašem podání zazní Antonín Dvořák a Johannes Brahms. Podle čeho jste program vybírali?
Podle doporučení pana Tůmy. Čtyři vážné zpěvy od Brahmse budu zpívat poprvé. Myslela jsem, že to je spíš pro nižší hlas, ale existuje vydání pro vyšší hlas, tak jsem si řekla „ano, to zkusím“. Naplňuje mě to a jsem ráda, že jsem do toho šla. Jsou tam možnosti i pro můj hlas … no, uslyšíte a jsem zvědavá, co řeknete.

Vystoupíte v rámci 1. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka, myslíte si, že je ještě prostor zakládat nové hudební festivaly? Má to smysl?
Jestli je jěště prostor na nové festivaly, to nevím. Jestli to má smysl, záleží na organizaci. Začínat je těžké, spoustu novinek, překážek… asi se nemůže splnit vše na jednou. Ale udělat z toho jako dlouholetou tradice, to je ještě těžší … si myslím. Já držím palce, aby ten festival zůstal dlouho v Dobrušce. Aby lidem přinášel spoustu krásy, obyčejné radosti s muzikou a občas i mimořádné zážitky.

Jaké projekty Vás v nejbližší době čekají?
Vystoupení Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka!!! (…smích)

Učíte také na Konzervatoři v Pardubicích, jak vidíte budoucnost hudebního školství?
Mmmmm… Jen tak několika slovy to nemohu říct, je to tolik zamotané. Asi potřeba znovu promyslet, proč potřebujeme hudební školy. Hudbu nemůže jen tak hodnotit a známkovat, kvůli hodnocení nemůže muziku dělat… To je na delší povídání.

Uživí se Vaši studenti hudbou?
Moje práce je stavět jejich základy, základní myšlenky, techniku. Jestliže postavím dobře, pak rozvíjení je už jejich práce.
Kdo se chce uživit hudbou a jestli má na to silnou vůli, tak věřím, že se uživí. Nesnít tolik a neočekávat jen hezké věci, to je těžké… ale nesmí ztratit radost z hudby.

Co Vám v profesním životě vadí?
Skolo nic! Mám za sebou zajímavý život díky tomu, že jsem si vybrala tuto profesi. Dobré a šťastné zážitky i na venek špatné zkušenosti mě podržely, abych dále zpívala. Samozřejmě zdaleka nemám vše, co jsem si přála a vím, že to je nemožné. Ale jsem vděčná, že jsem se potkala se zpěvem.

Z čeho máte největší radost?
Ze života! Žiju!!

         «« Zpět