Mezinárodní hudební festival F. L. Věka / 2011

Kompletní program festivalu pro rok 2012 bude představen na tiskové konferenci
v úterý 3. dubna 2012 v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze.

Umělci Ročník 2011

Václav Hudeček – housle

Václav Hudeček zahájil svoji příkladně strmou cestu mezi českou
a mezinárodní interpretační elitu v šedesátých letech. Již ve věku patnácti let vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel legendární David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost.

VÍCE INFORMACÍ »»

Jiří Bárta – violoncello

Přední violoncellista své generace, studoval u Josefa Chuchra a Mirko Škampy v Praze, Borise Pergamenschikowa v Kolíně nad Rýnem a Eleonore Schoenfeld v Los Angeles. V roce 1991 obdržel cenu Europäische Förderpreis für Musik v Dráždanech a cenu Rostropovich‒Hammerovu v Los Angeles.

VÍCE INFORMACÍ »»

Iva Kramperová – housle

Iva Kramperová, profesorka Konzervatoře Pardubice, je stipendistkou firmy Yamaha a laureátkou mezinárodních soutěží.

VÍCE INFORMACÍ »»

Pavel Svoboda – varhany

Varhaník Pavel Svoboda studuje Akademii múzických umění v Praze a současně vysokou školu “Universität der Künste“
v Berlíně.

VÍCE INFORMACÍ »»

Kateřina Englichová – harfa

Kateřina Englichová patří k výrazným osobnostem české harfové školy. Studovala Konzervatoř v Praze, následně jí stipendium umožnilo studovat na Curtisově Institutu ve Filadelfii v USA. V roce 1998 debutovala v newyorské v Carnegie Hall, s Českou filharmonií pak v roce 2008. Je držitelkou prvních cen z mnoha mezinárodních soutěží, mimo jiné i Pro Musicis Int. Award v New Yorku.

VÍCE INFORMACÍ »»

Michiyo Keiko (Japonsko) – soprán

Japonská sopranistka Michiyo Keiko je laureátkou karlovarské Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, v roce 1996 jí byla udělena Cena Masarykovy akademie umění.

VÍCE INFORMACÍ »»

Jaroslav Tůma – varhany

Varhaník a cembalista Jaroslav Tůma, docent Hudební fakulty AMU v Praze koncertoval mimo jiné v USA, Japonsku
i Singapuru. V Praze v letech 1990 až 1993 souborně provedl celé Bachovo varhaní dílo, za což mu byla přiznána Výroční cena Nadace českého hudebního fondu.

VÍCE INFORMACÍ »»

Barocco sempre giovane – orchestr

Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionálních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým obdobím. Soubor byl založen v roce 2004.

VÍCE INFORMACÍ »»

Komorní filharmonie Pardubice

Komorní filharmonie Pardubice patří mezi špičkové české orchestry. Svým obsazením je menším symfonickým tělesem haydnovsko-mozartovského typu. V Pardubicích pořádá abonentní cykly koncertů a znají ji také posluchači v mnoha prestižních koncertních sálech v Evropě i zámoří.

VÍCE INFORMACÍ »»

Radek Baborák – lesní roh

Radek Baborák je považován za nejlepšího světového hráče na lesní roh, tento držitel ceny Grammy Classic a dlouholetý první hornista Berlínské filharmonie se představí i jako dirigent.

VÍCE INFORMACÍ »»

Ivan Ženatý – housle

Houslový virtuos Ivan Ženatý opakovaně hostuje se slavnými mezinárodními tělesy jako je BBC Symphony Orchestra London, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Berliner Symphoniker, Orchesta Nacional de Madrid, ale i předními českými orchestry jako je Česká filharmonie, FOK či Symfonický orchestr Českého rozhlasu. VÍCE INFORMACÍ »»

Talichova komorní filharmonie Jan Talich

Vznikla v roce 1992 na podnět houslisty Jana Talicha ml., prasynovce legendárního českého dirigenta Václava Talicha. VÍCE INFORMACÍ »»

Ludmila Peterková – klarinet

Česká klarinetistka, laureátka mezinárodní soutěže Pražské jaro 1991. V současné době profesorka Pražské konzervatoře, příležitostná moderátorka i herečka (pořad pro mládež Periskop na stanici Český rozhlas 2 Praha, seriál České televize Hop nebo trop, Terra musica, ExpoHlednice). VÍCE INFORMACÍ »»

Bennewitzovo kvarteto

„Je pro nás výzvou spojovat čtyři různé pohledy a z jejich prolnutí získávat originální výsledek. Jen takovým způsobem totiž vzniká hudba mnoha barevných a zvukových proměn, které ji udržují stále živou a svěží.“ VÍCE INFORMACÍ »»

Josef Špaček – housle

Od svých šesti let se začal věnovat hře na housle. Jeho prvními kantory byli Hana Metelková, Pavel Prantl, na Pražské konzervatoři pak Jaroslav Foltýn. Již po prvním roce na konzervatoři byl přijat na prestižní školu Curtis Institute of Music ve Philadelphii. VÍCE INFORMACÍ »»

Václav Uhlíř – varhany

Václav Uhlíř (*1954) je významný český varhaník a cembalista, znalec v oboru organologie a hudební pedagog. VÍCE INFORMACÍ »»

Collegium 1704 Václav Luks – dirigent

Pražský barokní orchestr Collegium 1704 a vokální soubor Collegium Vocale 1704 byly založeny cembalistou a dirigentem Václavem Luksem v roce 2005. VÍCE INFORMACÍ »»

Pavel Steidl – kytara

Pavel Steidl se narodil v Rakovníku. Na kytaru začal hrát v osmi letech a jeho prvním učitelem byl jeho bratr. Vystudoval pražskou konzervatoř, kde ho učil mimo jiné Milan Zelenka a Arnošt Sádlík. VÍCE INFORMACÍ »»

Český filharmonický sbor Brno Petr Fiala – sbormistr

Český filharmonický sbor Brno patří dnes k nejlepším a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár všech období. Ročně vystoupí na cca 90 koncertech u nás i v zahraničí. VÍCE INFORMACÍ »»

Alfred Strejček

Vystudoval herectví na brněnské JAMU a prošel řadou pražských i mimopražských divadel. Hrál postupně v Divadle O.Stibora v Olomouci, v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, v Divadle Maringotka, ve Státním divadle v Brně, v Divadle E.F.Buriana a v Divadle Za branou u Otomara Krejči. VÍCE INFORMACÍ »»

Petr Nouzovský

Studoval na Gymnáziu Jana Nerudy (Martin Škampa, Mirko Škampa), je absolventem Pražské konzervatoře (František Pišinger, Jan Páleníček, Jiří Bárta), HAMU v Praze (Miroslav Petráš), Drážďanské Vysoké hudební školy (Wolfgang Emanuel Schmidt) a Královské konzervatoře v Madridu (Iagoba Fanló). VÍCE INFORMACÍ »»

BONI PUERI Marek Štryncl – sbormistr

Český chlapecký sbor BONI PUERI byl založen v roce 1982 a postupně se zařadil mezi významná evropská hudební tělesa. Dvousetčlenný sbor dosud absolvoval více než 2800 samostatných koncertů po celé Evropě, Americe a Asii, vydal třináct vlastních nahrávek a na dalších dvaceti se podílel (Supraphon, EMI, BMG, ArcoDiva atd.). VÍCE INFORMACÍ »»

Komorní filharmonie Pardubice

Komorní filharmonie Pardubice patří mezi špičkové české orchestry. Svým obsazením je menším symfonickým tělesem haydnovsko-mozartovského typu. Jako jediný profesionální orchestr Pardubického kraje má nezastupitelnou roli v hudebním životě tohoto regionu. VÍCE INFORMACÍ »»

VÍCE INFORMACÍ »»

Raffaella Milanesi – soprán

Italská sopranistka Raffaella Milanesi ukončila hudební studia v Římě, jejím rodném městě, na Národní akademii Santa Cecilia v roce 1997. Prakticky okamžitě začala skvělou kariéru mnoha velkými operními rolemi. VÍCE INFORMACÍ »»

Kostel sv. Ducha
Renesanční kostelík, jehož současná podoba byla daná rekonstrukcí v druhé polovině 16. století.

více         »» ««         méně

Kostel sv. Ducha

Kostel sv. Václava
Barokní přestavba architekta Mikuláše Rossiho z počátku 18. století.

více         »» ««         méně

Kostel sv. Václava

Synagoga čp. 646
Novogotická stavba z r. 1867, postavená na místě dřívější synagogy, zničené požárem.

více         »» ««         méně

Synagoga čp. 646

Společenské centrum – Kino 70
Moderní stavba z roku 1969. V roce 2010 prošla náročnou přestavbou.

více         »» ««         méně

Společenské centrum – Kino 70

POHODA venkova
Místní akční skupina

více         »» ««         méně

POHODA venkova

Hned vedle náměstí F. L. Věka je náměstí Šubertovo, zvané také Malé náměstí. V dobách dávno minulých se mu říkalo Židovské město. Dobruška byla totiž jedním ze šesti míst v Podorlicku, kde se usadili židé. První židovští obyvatelé přišli
do města již ve druhé polovině 16. století a písemné prameny dokládají, že zde žili i ve století 17.

Židé bydleli zpočátku v nájmech rozptýleně po celém městě. Až na základě císařského nařízení jim byly v roce 1721 dány
do dědičného pronájmu domy na dnešním Šubertově náměstí, kde stála i synagóga. Od ostatní zástavby je odděloval jen jakýsi prkenný plot, který však definitivně zanikl zřejmě ještě v 18. století.

Požárům v roce 1806 a 1866 padla za oběť i židovská čtvrť včetně synagógy, která byla do dnešní novogotické podoby přestavěna v roce 1867. Zajímavá je imitace hradního cimbuří. V objektu bývalé synagogy se zachovaly v poměrně velkém rozsahu barokní architektonické prvky z 1. poloviny 18. století. Jsou jimi zejména klenební pásy, pilastry, což je ozdobný plošný prvek ve fasádě napodobující sloup. V padesátých letech 20. století koupila budovu synagógy Českobratrská církev evangelická a otevřela v ní svou modlitebnu, která sloužila svému účelu až do r. 2007, kdy budovu zakoupilo Město Dobruška.

Dům čp. 45 vedle synagógy sloužil jako obydlí rabína. Rabínský dům čp. 45 z 18. století má v přízemí dochované klenutí. Počátkem minulého století jej koupil Václav Malý, který zde provozoval poštu. Právě odtud vyšla 5. října 1918 mylná informace, na jejímž základě slavila toho dne Dobruška jako první město v Čechách zánik rakousko-uherské monarchie.
Od roku 1984 je v domě umístěno muzeum, v němž je zpřístupněna stálá expozice Židé v dějinách Dobrušky, jejíž součástí je i rituální očistná lázeň – mikve.

Židovští obyvatelé žili v Dobrušce až do osudného 18. prosince 1942, kdy byli na základě tzv. norimberských rasových zákonů násilně odvlečeni do internačního tábora v Terezíně a odtud pak do vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů.
Z pětačtyřiceti jich přežilo jen pět a do Dobrušky se vrátil jediný. Židovská obec v Dobrušce, stejně jako v mnoha jiných místech, zanikla.

V roce 2010 byla uskutečněna rozsáhlá obnova synagogy. Oprava byla provedena v takovém rozsahu, aby bylo možné objekt v základních možnostech a patřičné kvalitě využívat pro kulturní aktivity dobrušského muzea. V dalších fázích je cílem propojit synagogu s budovou Městského muzea prostřednictvím spojovací uličky, která má téměř středověký ráz. Oba objekty tak budou tvořit jeden kulturně-historický celek. Obnovou byla fasádě a oknům s vitrážemi navrácena podoba, kterou měla synagoga kolem roku 1900. Opravou došlo nejen ke zlepšení technické části objektu, ale i ke zkulturnění prostředí Šubertova náměstí. Věříme, že obyvatelé města vnímají obnovu pozitivně s vědomím, že obec získala po technické stránce obnovený ojedinělý historický objekt, který svým výrazem ctí charakter původní židovské synagogy, zároveň obohacuje město o reprezentativní architektonický prvek a nabízí obyvatelům města a okolí nevšední interiér pro bohaté kulturní využití.

««      Skrýt